Otevření blogu: 2.1.2014 Věk: 16
Pozn.: Většina obrázků je z favim (zde), tudíž v článcích zdroje neuvádím.
--> Ripped in 30 Jillian Michaels (začátek 8.5.2014)
Week 1: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 3: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 2: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 4: 1. 2. 3. 4. 5. 6.


Leden 2014

obrázky, protože mě to baví..

28. ledna 2014 v 19:11 | Rose |  Když klesám na mysli

Dnes bych tady dala pár mých obrázků. Kreslit moc neumím, ale baví mě to. Vlastně mám těch obrázků jen pár. Nemám na to tolik času. Chce to trpělivost a tu já vždycky nemám, každopádně když mám svou chvilku, dokážu to dělat dlouho. Viděla to možná tak moje mamka, a protože vy neznáte mě a já vás, tolik mi nevadí to taky ukázat.
Možná lehce depresivnější, ale nevím no. Fotky jsou šíleně nekvalitní, ale vzhledem k okolnostem to tomu až tak nevadí... Fíha Usmívající se.



tři dny sama, tři dny tekuté stravy

26. ledna 2014 v 20:10 | Rose |  Deník snad? Možná
Zítra naši odjíždějí do termálů na 3 dny a já budu sama. Přítel bude mít zrovna noční, takže budu opravdu jen sama. Tohle mám ráda, protože nikdo nebude říkat, co mám jíst a tak. Skvělá příležitost hladovky - nehladovky. Víte, tři dny bez jídla bez asi nejspíš nezvládla. Ale mám koktejly (plné proteinů a vitamínů), které již čekají na mě. Obsahují málo kalorií a je t vlastně strava v tekuté podobě, která neuškodí. Těším se. Moc. Mé tělo tohle potřebuje, taková lehká očista. Zase začnu více cvičit a tak, chtěla bych něco do té Ameriky shodit, ať si pak připadám pohodlněji (teď tomu tak totiž není). To, že mám plno učení mě nějak neštve, neumím to, ale to se nějak zmákne, ostatně... jako vždy.
Miluju fitspo :).


daylette, přítel, kamarádka?!, amerika

12. ledna 2014 v 16:24 | Rose |  Deník snad? Možná
Rozhodnuto. Daylette. Příští měsíc začnu brát antikoncepční prášky Daylette (do lékárny mi pro ně šel přítel, protože je z města a já bych se tam nedstala dřív, než by mi recept propadl :-D, prý mu vysvětlovala, kdy to začít brát a tak. sranda :-D). Což ale taky znamená, že od příštího měsíce nechci denně kouřit.. Nechci kouřit vůbec, ale... hm... no, uvidíme. V mém věku není taková jedna cigaretka tak riziková, ale stejně..
Včera příšel přítel k nám a měli jsme úplně skvělou náladu oba dva, takže to bylo fajn. Koukali jsme se chvíli na film, četl mi Enigmu, lechtal mě a bavili jsme se. Potom odešel asi v jednu v noci a dnes jde na noční. Tý jo, on je tak skvělý.

Ta moje kamrádka bude mít na vysvědčení asi samé jedničky.
Když máme před písemkou, již tradičně říká, jak nic neumí, a že se vůbec neučila a při písemce ji chyí jedna dvě věci, které po mě chce, ať ji poradím, i přesto, že ví, že já sama potřebuju dostat dobrou známku a chybí mi tam 3/4 písemky. Všem říká, že jsem hrozná šprtka, a že se pořád učím. Dělá si ze mě prdel? Vychází mi asi 2-3 trojky, několik dvojek a ona bude všem říkat, jaká jsem šprtka? Nic proti ní, ona prostě potřebuje slyšet, že ona je ta dobrá atd., ale štve mě to. Mě dělají hrozný problém předměty, kde se počítá a jí to jde jako po drátku, ale v těhle předmětech mi nikdy pořádně nepomohla a já jí mám ve všem radit, jako největší debil? Neumím říct ne a chápu, že to, co teď popisuju je úplná blbost, nebo to třeba znáte. Co já vím, ale tohle není všechno. Pořád si ode mě něco půjčuje (fajn, proč ne), ale je to pořád a pořád dokola. Můžu si půjčit něco na psaní? Máš gumu? Můžu si půjčit strouhátko? Můžu si půjčit kalkulačku? Už tak mi vzala několik tužek, které mi očividně nevrátí. Já nevím, prostě se mi zdá, že já ji dávám víc, než ona mě. Chápete... že, mi náš přátelský vztah více bere, než dává. Neustále poslouchám o tom, jak se rozchází a nerozchází se svým klukem (jsou-nejsou spolu cca 2 a půl roku) a pořád dokola.. Cigarety nás dokonale spojují, to jo, ale nevím, jestli je to to, co chci. Víme o sobě a jsme spolu 5 dní v týdnu, a nedokázala bych ji říct: "Už nebudeme kamarádky." Nedokážu ji říct, že ji nechci neustále něco půjčovat atd. Já vím, nemám si teda stěžovat, když to nechci změnit, ale nevím, co mám jiného dělat, než se "vypsat".
Byli byste ve vztahu s někým i přesto, že by vám to více bralo, než dávalo?


P.S. Asi pojedu příští měsíc na týden do Ameriky na lyže. Jako sen..

nekonečný den.

6. ledna 2014 v 16:34 | Rose |  Deník snad? Možná
"Jeden zapalovač."
"Může být tenhle?"
"Jo a ještě... modré Viceroyky."
"Vám už bylo 18?"
"18? Jo, bylo."
"Tak tady je to."

Úspěšně nakoupeno, ačkoli mě nová prodavačka v trafice krapet zaskočila :-D.
Máme obě depky. Šílené.. Ve školy bychom udělaly všechno, abych se čas urychlil a my mohly jít opět ven si zapálit. Je to teď náročné a to bylo teprve pondělí. Plno písemek a nesmyslných testů a mě to nebaví. Nemám to ráda. Asi jako nikdo tady..
No, ještě mě čeká tančení, kam se ani trochu netěším, ale aspoň si dám trochu do těla. Dneska jsem jedla vcelku zdravě, takže si myslím, že má "novotýdenní" očekávání začala dobře.

Stejně, jestli půjdu do hormonální antikoncepce (prášky), tak se budu muset vzdát cigaret. Prostě budu muset a žádná výmluva už nebude. Pak už se nebude jednat jen o mě, ale i o mé budoucí dítě, které jednou chci.

před tím, než zase nebudu stíhat na autobus.

6. ledna 2014 v 6:16 | Rose |  Deník snad? Možná
Šla jsem spát asi v 1:00 hod., protože jsem opět nemohla usnout. Podívala jsem se na jeden díl skins a pak.. pusto prázdno v mé hlavě a já stejně nemohla spát. Vstávám (a to nejpozději) v 5 ráno, takže jsem toho opravdu moc nenaspala, ale abych řekla pravdu, necítím se ani trochu unavená. Spíš mám takový ten pocit, jako když jsem šla na příjimačky nebo tak něco. Ani nevím proč..
Za chvíli mi jede autobus, tak doufám, že si stihnu na vlakáči koupit měsíční jízdné, než mi (zase!) ujede vlak.


tomorrow - cigarettes.

5. ledna 2014 v 19:19 | Rose |  Deník snad? Možná
Právě jsem si volala s kamarádkou o zítřku. Konečně se uvidíme.. Často jsme si kupovaly jednu krabku na půl, protože jsme spolu 5 dní v týdnu, tak nám to docela vyhovovalo. Mělo jsem tu krabku vždycky u sebe, ale teď jsme si řekly, že to nemá cenu. Koupíme si zítra v trafice každá jednu. To mi připomíná, že si musím koupit už i nový zapalovač, neboť jsem ho "půjčila" přítelovi na zapálení krbu, a jak už to tak bývá, zapomněl na něj. A připomínat se mu nebudu, vlastně ho "nepotřebuju"...
Proboha... řítíme se do pekla čím dál víc.
Teď jsem dostala od taťky peníze na leden. 1500kč. Kolem 720 na jízdné a zbytek na jídlo (včetně obědů) a cigarety.
Stejně si chci něco nechat i na nový kabát.


svátky končí.

5. ledna 2014 v 16:57 | Rose |  Deník snad? Možná
Na následující týden mám několik naplánovaných věcí (a to vždycky říkám příteli, že nerada plánuju).
- potřebuju zajít do zlatnictví a zmenšit si hodinky
- musím zajít na gyndu pro předepsání antikoncepce (jo, já vím, je trochu pozdě, ale pořád lepší teď, než nikdy)
--> koupit antikoncepci
- zajedu do Ovy na povánoční výprodeje a pro potěšení, že budu sama
- každý den se učit, aspoň chvíli
a nevím, co dál..
každopádně se těším, až si v pondělí koupím novou krabku a zajdeme s kámoškou na novoroční společnou cigaretku (a ne jednu).


kdo jsem?

5. ledna 2014 v 14:04 | Rose |  Rose
Když mi bylo 12, začala jsem psát první básně (většinou o lásce a tak). Nikdo o tom neměl tušení, co dělám ráno o hodinu dřív ve škole. To byl vlastně začátek mých "tajemství", měho vnímání okolí trochu jinak..
Před dvěmi lety bylo nejhorší období mého dosavadního života. Kdo by to byl řekl, bylo mi 14. Chodila jsem na akce, kouřila jsem, lhala jsem, měla jsem obarvené vlasy na červeno a byla jsem smutná. Opila jsem se na jedné akci tak, že jsem byla ráno vděčná, že někdo zavolal našim a já jsem se probudila doma a ne v nemocnici. Jak jsem se poté doslechla, od lidí, co tam byli, přijeli naši a a před všemi (asi před 50 dalšími lidmi) mě naprosto seřvali, zfackovali a hodili do auta). Je pravda, že od té doby jsem se vcelku vzdala veřejných akcí.. (Nicméně na soukromých ne.) Tehdy jsem také začala vnímat své tělo.. Tehdy jsem poprvé hladověla a cvičila do nejvyšší únavy. Ale nebylo to k ničemu platné. Minulý školní rok jsem na začátku září zhubla 4kg za několik dní. Skoro jsem nejedla, pila 2litry vody děnně a cvičila jak nikdy předtím. Po tomto několikadenním období jsem měla deprese a byla jsem vyčerpaná. Přestala jsem s tím.
Minulý rok jsem poznala nejbáječnějšího muže. Jsme spolu skoro půl roku a dokonale nám to klape. A ačkoli jsme od sebe 10 let, jsme šťastní. Jsem teď v prváku a z vícelétého gymnázia jsem na tuto školu (jazykové gymnázium) přešla s mou bývalou spolužačkou. Teď jsme se sblížily ještě více.
Začla jsem tent blog půbodně jako "deník". Vypsat se z tajemství a tak.. prvbí články takové jsou, ale nyní chci blog i k něčemu jinému. Hubnutí, posilávní celého mého těla. Nevím, jak se mi bude dařit, ale pokud vážně chci, pŮjde všechno.