Otevření blogu: 2.1.2014 Věk: 16
Pozn.: Většina obrázků je z favim (zde), tudíž v článcích zdroje neuvádím.
--> Ripped in 30 Jillian Michaels (začátek 8.5.2014)
Week 1: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 3: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 2: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 4: 1. 2. 3. 4. 5. 6.


Únor 2014

lékořice

9. února 2014 v 18:36 | Rose |  Deník snad? Možná
Úplně na začátek bych chtěla napsat že Hledání Aljašky se mi zatím moc líbí :-).

Než jsem tě poznala - Jojo Moyesová.
Další knížka, na kterou mám zálusk. Viděla jsem včera video recenzi od nějakého kluka, který knihu popisoval tak, že jsem se divila, že autorem není John Green. Právě proto bych si ji chtěla přečíst. Vypadá moc dobře a je také z "edice světového bestselleru". Uvidím ještě co a jak...

Nevím, dneska se mi nechce nic moc dělat. Vím, že budu číst (a brát si ze skříně pendreky.) Abych to uvedla na pravou míru - miluju takové ty klasické černé pendreky. Vážně. Ach, lékořice. Znám dost lidí, kteří je nemaj rádi. Celkově mám zajímavý apetit. Například miluju hřiby, olivy (především černé a nebo zelené s mandlí), nesladím čaje (krom černého.. i když..), ráda si dávám i jinou pizzu než Hawai (třeba s rucolou,...mňam), mám moc ráda čistou vodu (případně s citronem) a tak nějak vůbec.. Mám ráda i sushi a tatarák.

Číst, číst a číst.. :)


večer u něj a Hledání Aljašky

8. února 2014 v 16:56 | Rose |  Deník snad? Možná
Taohle bude jen takový rychločlánek, protože nemám ani můzu na hlubší myšlenky a ani se toho tolik nestalo.

Včera jsem šla spát k příteli. Páni. Bylo to úžasné.
Leželi jsme dole na matracích vedle krbu, já jsem donesla jahody v čokoládě, pouštěli jsme si filmy, popíjeli růžové víno (a měli jednoho panáka hruškového amundsenu) a... vau :-)
Bylo mi tak dobře. Vážně. Hrozně jsme si to užili. (Jo i "užili".) A ráno snídaně do "postele".

Je víkend a já jsem konečně mohla začít číst Hledání Aljašky. Jsem teprve na začátku, ale po dopsání článku se na to zase vrhnu. Ach John Green :-). Způsob jeho psaní je mi velice blízký, takže se připojuji k fanynkám knihy: Hvězdy nám nepřály (a třeba i Hledání Aljašky). Vážně to má něco do sebe.


místo školy - oběd s přítelem

5. února 2014 v 16:40 | Rose |  Deník snad? Možná
Povedený den :). Přítel u mě přespal a pak mě hodil do školy. Jak už jsem byli u školy, řekla jsem mu, že nechci jít na odpolední dvě hodiny IVT, a jestli by nemohl přijet.
Voila! Přijel. Šli jsme na oběd a pak jsme hledali kožní, protože jsme tam potřebovali (a potřebujeme) jít oba. V tom městě se nevyznáme ani jeden, a tak jsme kožní ambulanci našli asi až po hodině. Navíc tam bylo zavřeno. No, nevadí. Hodil mě zpátky domů a už jsme spolu plánovali páteční večer u něj. Spaní u krbu, filmy, vínko..
Těším se.

No a teď ještě spousta odloženého učení.. Jak mě se nechce.
Mimochodem cičím Jillian Michaels. Cvičila jsem ji už několikrát, ale max. 15 dnů a teď to nebude jinak. Dnes jsem si zacičila pátý den a opravdu mi to pomáhá. A ne jen fyzicky. Posiluje to i mou psychiku, když se vidím denně před zrcadlem a vím, že pro sebe něco dělám..
Amerika už za dva týdny. Přesně. Touhle dobou teď budu letět. (Let trvá - a to i s mezi přistáním v Londýně kolem 12 hodin.)
COLORADO!!


slunce, které teď nesvití

2. února 2014 v 20:10 | Rose
"Sluníčko moje :-)."
"Jsem spíše bouřkový mrak."
"Tim ty nejsi!"
"Tak jo. Jsem slunce, které teď prostě nesvítí."

Nevím, co to se mnou je. Jakmile jsme si řekli "pa" a ukončili hovor s přítelem, rozbrečela jsem se. Lehla jsem si na zem a zůstala jsem tam asi 10 minut. Poslouchala jsem, jak přichází návštěva a všichni se dole dobře baví. Pak jsem vstala a sedla si na schody a s opřenou hlavou o stěnu jsme stále brečela. No a teď jsem tady. Ve svém koutku s černými závěsy a píšu.
Co mě trápí? Život. Ale jsem i šťastná. Nevím.. to, že jsem svého bráchu doma neviděla od doby, co se odstěhoval, dokážu překousnout, protože on celkově moc doma nikdy nebýval od doby, co odešel na střední na druhou stranu republiky a já začala chodit teprve do první třídy. Ale to není všechno.
Doma jsou pořád stejný problémy.. u mě je to tak, že se tím dusím. Všichni ví o tom, že moje rádoby nejlepší kámoška má problémů 1000x víc, můj přítel taky a já je ráda vyslechnu, co by "kámoška vrba", ale o svých problémech nemluvím. Jednou jsem to zkusila říct příteli, ale on zase začal s tím svým pohledem 25 letýho.. Chápete. Já mu to nezazlívám, vím (tuším), jaké to má doma on a tak. Zkrátka, nemám o tom s kým mluvit a já se tím trápím.
Myslím, že dnes už více nenapíšu a tak tady aspoň dám písničku, kterou mám teď poslední dobou ráda.

--> Half Moon Run - Full Circle



"Naše naděje byla s kafem a lékařským spisem
Je příliš snadné nevědět nic a odfouknout zbytek
A hádanky mezi stránkami nechávají příliš mnoho na hádání
A obava tvoří prasklinu od tvého boku ke hrudi.

Vypadáš umírněně, ačkoli tvé pohledy budou klamat."




klidná neděle a rozpolcená osobnost

2. února 2014 v 11:15 | Rose |  Deník snad? Možná
Dneska jsem si vzala první prášek HA a cítím se... no, něco jako "juchů, začínám si ničit organismus".
Pak jsem si půlhodinky zacvičila, udělala nějaké ty domácí práce a teď sedím v kuchyni. Popíjím svůj oblíbený sypaný zelený čaj "jahody v šampaňském" a dávám pozor na hrstkovou polévku, (kterou mám jen tak mimochodem velice ráda) abych ji nepřevařila. Než se naši večer vrátí z práce, ještě budu muset udělat nějaký závin. Nejspíš s pudingem, protože už mám dost jablečných.
Dnes mě ještě čeká spousta učení, které (zatím) odkládám.. Jako vždy. Ale já se budu muset překonat. Ostatně, jak jinak.

Nejspíš jsem to tady ještě nepsala (tedy možná jen okrajově), ale už jedenáctým rokem tančím v ZUŠ a hrozně mě to baví. Příští rok budu absolvovat s druhého stupně a já se už teď pomalu dívám na písničky. Mám dvě, které se mi líbí:

1. Ed Sheeran - Give me love


Ta tanečnice je úžasná :-). Kéž bych to všechno uměla. Každopádně inspirovat se můžu.











2. Ben Howard - Black flies

Zajímavý nápad s tím kufříkem. Diváka to zaujme.. Nicméně jde o tu písničku.









No, ještě mám čas a do příští roku najdu určitě i jiné písničky.

Když tak nad sebou přemýšlím, jsem asi vážně divná. Jakoby rozpolená osobnost (což mi říká dost lidí). Na jednu stranu cigarety a podobný věci, poslouchání Bring me to horizon a na druhou stranu.. Hodná holka, která se nedokáže pohádat, poslouchá Sergeie Rachmaninoffa, miluje contemporary (scénický) tanec, chodí do ZUŠky a popíjí čajíček. Asi na tom vážně něco je. Tu mou "temnou" stránku zná asi tak... pár lidí. Ale je to také součást mě. Chtěla bych se toho zbavit (a budu muset), ale nevím. Nevím, co se mnou bude. Je mi smutno.. Zase.

svět se točí. asi.

1. února 2014 v 12:17 | Rose |  Deník snad? Možná
Sedím na podlaze, opřená a křeslo a poslouchám Lanu del Rey. Přemýšlím nad tím, co dát příteli na Valentýna. Popravdě.. jsem zastáncem spíše máje, ale tak..

Včera mi přítel volal, jak byl opět se svýma kámošema v čajovně hrát poker. Vždycky nechá kolovat telefon a já s něma všema vždycky mluvím. Tohle mu závidím. Já ven chodím jen s ním, nebo s kamarádkou. Chci tím říct, že mu závidím, že má něco jako "partu" a chodí hrát bowling, bavit se spolu a tak. To bych taky brala. Tedy.. mívala jsem s kým chodit ven. Byli jsme fajn parta. A ne jedna.. Časy se mění a já vím, že je to mnou. Jsem uzavřenější a jsem o moc raději, když si můžu promluvit s jednotlivým člověkem sama. No, asi si protiřečím, ale tak nějak to je. Například dnes. Venku svítí slunce, je tam hezky a já? Můj muž je v práci a já "truchlím", ale sama nikomu nenapíšu, protože možná ani nechci. A pak je mi z toho smutno, že jsem sama a připadám si, jako bych nikomu nechyběla. Svět se točí. Asi. Asi jen pitomé období, které přejde. Jako vždycky.
Celkově se mi mění nálady teď poslední dobou velice rychle. Jsem třeba ve škole a směju se a pak... jsem tichá a ignoruju všechno kolem mě. I přítel se mě na už ptal: "Vadí ti snad něco na mě?" ...Ne, nevadí...
Nikomu neříkám, jak mi doopravdy je. Co mi je. Proč jsem taková. A mí nejbližší by se mi asi jen zasmáli. Proč? Sama vím, že mají šílené problémy, se kterými se mi svěřují. Beru to tak, že mé problémy jsou vlastně nic v porovnání s těmi jejich.