Otevření blogu: 2.1.2014 Věk: 16
Pozn.: Většina obrázků je z favim (zde), tudíž v článcích zdroje neuvádím.
--> Ripped in 30 Jillian Michaels (začátek 8.5.2014)
Week 1: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 3: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 2: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Week 4: 1. 2. 3. 4. 5. 6.


Deník snad? Možná

Naše dovolená

19. dubna 2014 v 13:59 | Rose
S přítelem jsme se tento týden domluvili přesně na tu dovolenou. Jedeme tedy koncem června (nikoli v srpnu). Vše už je zaplaceno a moc se oba těšíme. Bude to super. Tzn. že budu mít o týden dříve prázdniny.
Pak jsme se také bavili, že během července-srpna pojedem někam aspoň na víkend. Tak uvidíme, jak to dopadne. Léto bude fajn, ale ne nějak zvlášť. Přeci jen, přítel bude chodit do práce pořád stejně, takže spolu asi nebudeme nějak více, ale i tak.. Budu chodit jeden měsíc na brigádu a něco si vydělám, budu mít čas na běhání a celkově na sportování (to vidím už teď, co jsou ty prázdniny - cvičím více). Jo, prázdniny nejsou nikdy špatné :-).

A ještě taková poznámka.. Včera jsem si říkala, že tady napíšu článek, ale nějak se nestalo. Vyfotila jsem si i snídani a večeři, abych to tady mohla hodit a nějak z toho sešlo, tak jsem si řekla, že to tady hodím alespoň teď.

Snídaně - ovocný salát (kiwi, jablka, jahody, pomeranč, hroznové víno)

Večeře - klasická chuť italská

lékořice

9. února 2014 v 18:36 | Rose
Úplně na začátek bych chtěla napsat že Hledání Aljašky se mi zatím moc líbí :-).

Než jsem tě poznala - Jojo Moyesová.
Další knížka, na kterou mám zálusk. Viděla jsem včera video recenzi od nějakého kluka, který knihu popisoval tak, že jsem se divila, že autorem není John Green. Právě proto bych si ji chtěla přečíst. Vypadá moc dobře a je také z "edice světového bestselleru". Uvidím ještě co a jak...

Nevím, dneska se mi nechce nic moc dělat. Vím, že budu číst (a brát si ze skříně pendreky.) Abych to uvedla na pravou míru - miluju takové ty klasické černé pendreky. Vážně. Ach, lékořice. Znám dost lidí, kteří je nemaj rádi. Celkově mám zajímavý apetit. Například miluju hřiby, olivy (především černé a nebo zelené s mandlí), nesladím čaje (krom černého.. i když..), ráda si dávám i jinou pizzu než Hawai (třeba s rucolou,...mňam), mám moc ráda čistou vodu (případně s citronem) a tak nějak vůbec.. Mám ráda i sushi a tatarák.

Číst, číst a číst.. :)

večer u něj a Hledání Aljašky

8. února 2014 v 16:56 | Rose
Taohle bude jen takový rychločlánek, protože nemám ani můzu na hlubší myšlenky a ani se toho tolik nestalo.

Včera jsem šla spát k příteli. Páni. Bylo to úžasné.
Leželi jsme dole na matracích vedle krbu, já jsem donesla jahody v čokoládě, pouštěli jsme si filmy, popíjeli růžové víno (a měli jednoho panáka hruškového amundsenu) a... vau :-)
Bylo mi tak dobře. Vážně. Hrozně jsme si to užili. (Jo i "užili".) A ráno snídaně do "postele".

Je víkend a já jsem konečně mohla začít číst Hledání Aljašky. Jsem teprve na začátku, ale po dopsání článku se na to zase vrhnu. Ach John Green :-). Způsob jeho psaní je mi velice blízký, takže se připojuji k fanynkám knihy: Hvězdy nám nepřály (a třeba i Hledání Aljašky). Vážně to má něco do sebe.

místo školy - oběd s přítelem

5. února 2014 v 16:40 | Rose
Povedený den :). Přítel u mě přespal a pak mě hodil do školy. Jak už jsem byli u školy, řekla jsem mu, že nechci jít na odpolední dvě hodiny IVT, a jestli by nemohl přijet.
Voila! Přijel. Šli jsme na oběd a pak jsme hledali kožní, protože jsme tam potřebovali (a potřebujeme) jít oba. V tom městě se nevyznáme ani jeden, a tak jsme kožní ambulanci našli asi až po hodině. Navíc tam bylo zavřeno. No, nevadí. Hodil mě zpátky domů a už jsme spolu plánovali páteční večer u něj. Spaní u krbu, filmy, vínko..
Těším se.

No a teď ještě spousta odloženého učení.. Jak mě se nechce.
Mimochodem cičím Jillian Michaels. Cvičila jsem ji už několikrát, ale max. 15 dnů a teď to nebude jinak. Dnes jsem si zacičila pátý den a opravdu mi to pomáhá. A ne jen fyzicky. Posiluje to i mou psychiku, když se vidím denně před zrcadlem a vím, že pro sebe něco dělám..
Amerika už za dva týdny. Přesně. Touhle dobou teď budu letět. (Let trvá - a to i s mezi přistáním v Londýně kolem 12 hodin.)
COLORADO!!

klidná neděle a rozpolcená osobnost

2. února 2014 v 11:15 | Rose
Dneska jsem si vzala první prášek HA a cítím se... no, něco jako "juchů, začínám si ničit organismus".
Pak jsem si půlhodinky zacvičila, udělala nějaké ty domácí práce a teď sedím v kuchyni. Popíjím svůj oblíbený sypaný zelený čaj "jahody v šampaňském" a dávám pozor na hrstkovou polévku, (kterou mám jen tak mimochodem velice ráda) abych ji nepřevařila. Než se naši večer vrátí z práce, ještě budu muset udělat nějaký závin. Nejspíš s pudingem, protože už mám dost jablečných.
Dnes mě ještě čeká spousta učení, které (zatím) odkládám.. Jako vždy. Ale já se budu muset překonat. Ostatně, jak jinak.

Nejspíš jsem to tady ještě nepsala (tedy možná jen okrajově), ale už jedenáctým rokem tančím v ZUŠ a hrozně mě to baví. Příští rok budu absolvovat s druhého stupně a já se už teď pomalu dívám na písničky. Mám dvě, které se mi líbí:

1. Ed Sheeran - Give me love


Ta tanečnice je úžasná :-). Kéž bych to všechno uměla. Každopádně inspirovat se můžu.











2. Ben Howard - Black flies

Zajímavý nápad s tím kufříkem. Diváka to zaujme.. Nicméně jde o tu písničku.









No, ještě mám čas a do příští roku najdu určitě i jiné písničky.

Když tak nad sebou přemýšlím, jsem asi vážně divná. Jakoby rozpolená osobnost (což mi říká dost lidí). Na jednu stranu cigarety a podobný věci, poslouchání Bring me to horizon a na druhou stranu.. Hodná holka, která se nedokáže pohádat, poslouchá Sergeie Rachmaninoffa, miluje contemporary (scénický) tanec, chodí do ZUŠky a popíjí čajíček. Asi na tom vážně něco je. Tu mou "temnou" stránku zná asi tak... pár lidí. Ale je to také součást mě. Chtěla bych se toho zbavit (a budu muset), ale nevím. Nevím, co se mnou bude. Je mi smutno.. Zase.

svět se točí. asi.

1. února 2014 v 12:17 | Rose
Sedím na podlaze, opřená a křeslo a poslouchám Lanu del Rey. Přemýšlím nad tím, co dát příteli na Valentýna. Popravdě.. jsem zastáncem spíše máje, ale tak..

Včera mi přítel volal, jak byl opět se svýma kámošema v čajovně hrát poker. Vždycky nechá kolovat telefon a já s něma všema vždycky mluvím. Tohle mu závidím. Já ven chodím jen s ním, nebo s kamarádkou. Chci tím říct, že mu závidím, že má něco jako "partu" a chodí hrát bowling, bavit se spolu a tak. To bych taky brala. Tedy.. mívala jsem s kým chodit ven. Byli jsme fajn parta. A ne jedna.. Časy se mění a já vím, že je to mnou. Jsem uzavřenější a jsem o moc raději, když si můžu promluvit s jednotlivým člověkem sama. No, asi si protiřečím, ale tak nějak to je. Například dnes. Venku svítí slunce, je tam hezky a já? Můj muž je v práci a já "truchlím", ale sama nikomu nenapíšu, protože možná ani nechci. A pak je mi z toho smutno, že jsem sama a připadám si, jako bych nikomu nechyběla. Svět se točí. Asi. Asi jen pitomé období, které přejde. Jako vždycky.
Celkově se mi mění nálady teď poslední dobou velice rychle. Jsem třeba ve škole a směju se a pak... jsem tichá a ignoruju všechno kolem mě. I přítel se mě na už ptal: "Vadí ti snad něco na mě?" ...Ne, nevadí...
Nikomu neříkám, jak mi doopravdy je. Co mi je. Proč jsem taková. A mí nejbližší by se mi asi jen zasmáli. Proč? Sama vím, že mají šílené problémy, se kterými se mi svěřují. Beru to tak, že mé problémy jsou vlastně nic v porovnání s těmi jejich.

tři dny sama, tři dny tekuté stravy

26. ledna 2014 v 20:10 | Rose
Zítra naši odjíždějí do termálů na 3 dny a já budu sama. Přítel bude mít zrovna noční, takže budu opravdu jen sama. Tohle mám ráda, protože nikdo nebude říkat, co mám jíst a tak. Skvělá příležitost hladovky - nehladovky. Víte, tři dny bez jídla bez asi nejspíš nezvládla. Ale mám koktejly (plné proteinů a vitamínů), které již čekají na mě. Obsahují málo kalorií a je t vlastně strava v tekuté podobě, která neuškodí. Těším se. Moc. Mé tělo tohle potřebuje, taková lehká očista. Zase začnu více cvičit a tak, chtěla bych něco do té Ameriky shodit, ať si pak připadám pohodlněji (teď tomu tak totiž není). To, že mám plno učení mě nějak neštve, neumím to, ale to se nějak zmákne, ostatně... jako vždy.
Miluju fitspo :).

daylette, přítel, kamarádka?!, amerika

12. ledna 2014 v 16:24 | Rose
Rozhodnuto. Daylette. Příští měsíc začnu brát antikoncepční prášky Daylette (do lékárny mi pro ně šel přítel, protože je z města a já bych se tam nedstala dřív, než by mi recept propadl :-D, prý mu vysvětlovala, kdy to začít brát a tak. sranda :-D). Což ale taky znamená, že od příštího měsíce nechci denně kouřit.. Nechci kouřit vůbec, ale... hm... no, uvidíme. V mém věku není taková jedna cigaretka tak riziková, ale stejně..
Včera příšel přítel k nám a měli jsme úplně skvělou náladu oba dva, takže to bylo fajn. Koukali jsme se chvíli na film, četl mi Enigmu, lechtal mě a bavili jsme se. Potom odešel asi v jednu v noci a dnes jde na noční. Tý jo, on je tak skvělý.

Ta moje kamrádka bude mít na vysvědčení asi samé jedničky.
Když máme před písemkou, již tradičně říká, jak nic neumí, a že se vůbec neučila a při písemce ji chyí jedna dvě věci, které po mě chce, ať ji poradím, i přesto, že ví, že já sama potřebuju dostat dobrou známku a chybí mi tam 3/4 písemky. Všem říká, že jsem hrozná šprtka, a že se pořád učím. Dělá si ze mě prdel? Vychází mi asi 2-3 trojky, několik dvojek a ona bude všem říkat, jaká jsem šprtka? Nic proti ní, ona prostě potřebuje slyšet, že ona je ta dobrá atd., ale štve mě to. Mě dělají hrozný problém předměty, kde se počítá a jí to jde jako po drátku, ale v těhle předmětech mi nikdy pořádně nepomohla a já jí mám ve všem radit, jako největší debil? Neumím říct ne a chápu, že to, co teď popisuju je úplná blbost, nebo to třeba znáte. Co já vím, ale tohle není všechno. Pořád si ode mě něco půjčuje (fajn, proč ne), ale je to pořád a pořád dokola. Můžu si půjčit něco na psaní? Máš gumu? Můžu si půjčit strouhátko? Můžu si půjčit kalkulačku? Už tak mi vzala několik tužek, které mi očividně nevrátí. Já nevím, prostě se mi zdá, že já ji dávám víc, než ona mě. Chápete... že, mi náš přátelský vztah více bere, než dává. Neustále poslouchám o tom, jak se rozchází a nerozchází se svým klukem (jsou-nejsou spolu cca 2 a půl roku) a pořád dokola.. Cigarety nás dokonale spojují, to jo, ale nevím, jestli je to to, co chci. Víme o sobě a jsme spolu 5 dní v týdnu, a nedokázala bych ji říct: "Už nebudeme kamarádky." Nedokážu ji říct, že ji nechci neustále něco půjčovat atd. Já vím, nemám si teda stěžovat, když to nechci změnit, ale nevím, co mám jiného dělat, než se "vypsat".
Byli byste ve vztahu s někým i přesto, že by vám to více bralo, než dávalo?


P.S. Asi pojedu příští měsíc na týden do Ameriky na lyže. Jako sen..

nekonečný den.

6. ledna 2014 v 16:34 | Rose
"Jeden zapalovač."
"Může být tenhle?"
"Jo a ještě... modré Viceroyky."
"Vám už bylo 18?"
"18? Jo, bylo."
"Tak tady je to."

Úspěšně nakoupeno, ačkoli mě nová prodavačka v trafice krapet zaskočila :-D.
Máme obě depky. Šílené.. Ve školy bychom udělaly všechno, abych se čas urychlil a my mohly jít opět ven si zapálit. Je to teď náročné a to bylo teprve pondělí. Plno písemek a nesmyslných testů a mě to nebaví. Nemám to ráda. Asi jako nikdo tady..
No, ještě mě čeká tančení, kam se ani trochu netěším, ale aspoň si dám trochu do těla. Dneska jsem jedla vcelku zdravě, takže si myslím, že má "novotýdenní" očekávání začala dobře.

Stejně, jestli půjdu do hormonální antikoncepce (prášky), tak se budu muset vzdát cigaret. Prostě budu muset a žádná výmluva už nebude. Pak už se nebude jednat jen o mě, ale i o mé budoucí dítě, které jednou chci.

před tím, než zase nebudu stíhat na autobus.

6. ledna 2014 v 6:16 | Rose
Šla jsem spát asi v 1:00 hod., protože jsem opět nemohla usnout. Podívala jsem se na jeden díl skins a pak.. pusto prázdno v mé hlavě a já stejně nemohla spát. Vstávám (a to nejpozději) v 5 ráno, takže jsem toho opravdu moc nenaspala, ale abych řekla pravdu, necítím se ani trochu unavená. Spíš mám takový ten pocit, jako když jsem šla na příjimačky nebo tak něco. Ani nevím proč..
Za chvíli mi jede autobus, tak doufám, že si stihnu na vlakáči koupit měsíční jízdné, než mi (zase!) ujede vlak.

tomorrow - cigarettes.

5. ledna 2014 v 19:19 | Rose
Právě jsem si volala s kamarádkou o zítřku. Konečně se uvidíme.. Často jsme si kupovaly jednu krabku na půl, protože jsme spolu 5 dní v týdnu, tak nám to docela vyhovovalo. Mělo jsem tu krabku vždycky u sebe, ale teď jsme si řekly, že to nemá cenu. Koupíme si zítra v trafice každá jednu. To mi připomíná, že si musím koupit už i nový zapalovač, neboť jsem ho "půjčila" přítelovi na zapálení krbu, a jak už to tak bývá, zapomněl na něj. A připomínat se mu nebudu, vlastně ho "nepotřebuju"...
Proboha... řítíme se do pekla čím dál víc.
Teď jsem dostala od taťky peníze na leden. 1500kč. Kolem 720 na jízdné a zbytek na jídlo (včetně obědů) a cigarety.
Stejně si chci něco nechat i na nový kabát.

svátky končí.

5. ledna 2014 v 16:57 | Rose
Na následující týden mám několik naplánovaných věcí (a to vždycky říkám příteli, že nerada plánuju).
- potřebuju zajít do zlatnictví a zmenšit si hodinky
- musím zajít na gyndu pro předepsání antikoncepce (jo, já vím, je trochu pozdě, ale pořád lepší teď, než nikdy)
--> koupit antikoncepci
- zajedu do Ovy na povánoční výprodeje a pro potěšení, že budu sama
- každý den se učit, aspoň chvíli
a nevím, co dál..
každopádně se těším, až si v pondělí koupím novou krabku a zajdeme s kámoškou na novoroční společnou cigaretku (a ne jednu).

 
 

Reklama